Psycholog radí: Jak zvládat bolest nohou a nastartovat potřebné změny. Psycholog radí: Jak zvládat bolest nohou a nastartovat potřebné změny.

Fáze zdolávání chronického žilního onemocnění z pohledu psychologa

26.03.2025 / Mgr. Alexander Tomeček

Fáze zdolávání chronického žilního onemocnění. Co radí psycholog z vlastní zkušenosti? Jak zvládnout bolesti nohou a udělat potřebné změny.

Bolest a otoky nohou jedince s chronickým žilním onemocněním provází dlouhou dobu, mají rozličnou intenzitu. Jsou to pocity napětí nebo tíhy v nohou zhoršující se ke konci dne, které se obtížně popisují a někdy i nesnadno lokalizují. Bohužel tyto bolesti limitují řadu oblastí života. Od nepříjemností s únavou přes zvládání celodenního diskomfortu těžkých nohou až po narušený spánek. S projevy chronického žilního onemocnění má osobní zkušenost 60 % dospělé populace. 

Jak s diagnózou naloží naše mysl 

Psychologie nemoci, a to se týká spíše těch nečekaných a fatálních nemocí, má jasný popis fází přijetí. Když jsme lékařem informováni o vážné nemoci, smutné diagnóze, procházíme si podle švýcarsko-americké psychiatričky Kübler-Rossové těmito fázemi: 

  1. Odmítání (popírání nemoci a výsledku vyšetření).
  2. Hněv, vztek na sebe, své okolí a hlavně lékaře. 
  3. Smlouvání se sebou, s osudem, rodinou, lékařem. 
  4. Deprese (pocity bezmoci, apatie). 
  5. Přijetí nemoci a smíření (udělám, co ještě mohu). 

Těmito fázemi psychika reaguje na informaci o závažné změně zdravotního stavu i na jakékoli negativní události či ztrátu v životě. Naštěstí chronické žilní onemocnění nepatří mezi závažné diagnózy, ale i tak se psychické vyrovnávání s nemocí může podle tohoto modelu odvíjet. 

Chronické onemocnění žil je z velké části dáno geneticky, což neovlivníme. Druhým faktorem je náš životní styl, ten už můžeme ovlivnit. A proto se chci zabývat fázemi zvládání, zdolávání nemoci z pohledu psychologa.  

Právě fázemi a načasováním životní změny při dlouhodobé nemoci, se zabýval americký psycholog James O. Prochaska (1942 – 2023), jeden z nejvýznamnějších psychologů USA, specialista na chronické nemoci a rakovinu. Jeho model procesu změny přístupu ke chronické nemoci se dá popsat podle grafiky: Proces změny v nemoci.  

  1. Současný stav = prekontemplace. Člověk si nechce přiznat problém, neuvažuje o změně chování. 
  2. Zpětná vazba od lékaře = kontemplace. Člověk si uvědomí problém, zvažuje změnu, ale nic pro zlepšení zdraví zatím nedělá. 
  3. Příprava. Člověk plánuje konkrétní kroky, koná drobné změny k nápravě chování. 
  4. Akce a terapie. Aktivně mění své chování k lepšímu, uvádí nové poznatky do praxe. 
  5. Udržování. Člověk pracuje na udržení dosažených pozitivních změn ve prospěch žádoucího konání. Bojuje s pokušením navrátit se ke starým vzorcům chování. 
  6. Nový stav, nebo relaps. Hrozí návrat k předchozímu chování, což je součástí procesu změny. 

Klíče ke změně nezdravých vzorců chování 

Asi klíčové při změně chování pacienta je jeho MOTIVACE a ODHODLÁNÍ. Hodně to souvisí s životními hodnotami, se smyslem života, případně s osobními cíli a sny. Pokud toto s pacienty máme ujasněno, je proces změny, postup při implementaci daleko snadnější. Hlavně je opakovaný relaps (návrat do původního stavu) minimální. Druhým klíčovým bodem je pocit změny nebo ZLEPŠENÍ zdravotního stavu. Toto má subjektivní stránku prožívání, a hlavně časový aspekt. Je zjištěno a změřeno, že vytrvalost pacienta při uskutečnění změn (opuštění špatných návyků) musí nastat ideálně po 6 týdnech a nejpozději do 3 měsíců od prvních úvah o potřebné změně. Pokud se změna (zlepšení zdravotního stavu) nedostaví do třech měsíců od zavedení zdravějšího životního stylu, tak odhodlání pokračovat klesá, pacient se vrací ke svému nezdravému stereotypu a někdy i rezignuje na změnu. Předsevzetí nemusí být jen novoroční. 

Vlastní zkušenost vyrovnávání se s chronickou nemocí

Dovolte mi popsat vlastní zkušenost s chronickou nemocí a její průběh. Před šesti měsíci mi byla diagnostikována spánková apnoe. Jde o poruchu spánku, kterou si neuvědomujete. Moje rodina na to byla zvyklá a ani já jsem tomu nepřikládal význam. V noci jsem spal průměrně, vstával denně v 5 hodin bez budíku a cítil se relativně odpočinutý. Nepiji alkohol, kromě nadváhy mě netrápí žádné jiné potíže. Při pravidelné kontrole jsem lékaře informoval o nepříjemném sdělení mých synovců: „Strejdo, víš, že v noci nedýcháš?“. Já jsem to bagatelizoval a až po poslechnutí nahrávky mého spánku na mobilu jsem uznal, že mám problém.  

Pak to šlo rychle, spánková laboratoř, vyšetření EKG dle Holtera a jasná diagnóza: těžká spánková apnoe. Místo povolených pěti zástav dechu za hodinu jich mám 30. Do pár let mi tedy hrozí mrtvice nebo infarkt. Takže jsem si prošel všemi fázemi, jako podle výše uvedeného modelu od amerického psychologa Jamese O. Prochasky.  

Více se hýbat a zlepšit kondici 

Napřed jsem to chtěl bagatelizovat, ale můj praktický lékař je nekompromisní, vyznělo to jasně: musíš udělat změnu ve svém životě! Změna životního stylu, méně jezdit autem, více chodit, aspoň dvakrát týdně cestovat do kanceláře vlakem, čtyřikrát týdně se věnovat sportovním aktivitám. Zapojit do života více pohybu prospívá v mnoha směrech. 

Dýchat s přístrojovou maskou 

Hlavní terapie spočívá v řízeném dýchání s obličejovou maskou. Napřed jsem jako chlap byl ješitný, ale potlačil jsem EGO, protože jsem sledoval můj cíl dožít se vnoučete. Proto jsem absolvoval tříměsíční test pro zvykání si na dýchání s přístrojem. Nakonec i synovci ocenili, že s „chobotem na dýchání“ jde spát.  

Viditelné změny po půlroce 

Dnes je to šestý měsíc od změny, cítím se mnohem více odpočinutý, vstávám v 5 hodin ráno, energie mám o 50 % více než předtím, dokonce začínám ráno rozcvičkou. Poprvé o Vánocích jsem snížil svou váhu. Cítím se silnější, energičtější a moje spalování začíná fungovat, konečně po 20 letech. Neskutečné, jsem vděčný svému praktickému lékaři a spánkové laboratoři v Ostravě. Na mém osobním příkladu je patrné, že ani psycholog není výjimkou v přístupu ke zdravějšímu životnímu stylu. Bez varovné diagnózy bych neudělal tolik změn týkajících se zlepšení své kondice a zdraví. Je dobré mít pro co „zabojovat“. 

Nevzdávat to, i když „proti věku není léku“ 

Ženy v mém okolí většinou přijímají to, že stárnutí nelze zastavit a fyzická stránka k tomu patří. Je to pravda jen zčásti. Najděte odhodlání pro řešení svého problému, dejte se do rukou odborníků, a hlavně se vydejte cestou změny, zlepšení života, případně aspoň udělejte korekci tak, aby se neprohlubovalo zhoršování nemoci. Neztrácejte optimismus a motivaci ke změně životního stylu. 

Odborníci poradí 

Pamatujte, že v tom nejste sami. Obraťte se na odborníky, včetně psychologů. Hledejte cesty k eliminaci nebo aspoň zmírnění příznaků vašich zdravotních komplikaci. Já zase mohu říct, že udělám vše, abych se vnoučete dožil, pokud možno aktivní a použitelný v roli dědečka.  

Léčba onemocnění by měla být komplexní, a to pod dohledem lékaře. Právě lékař na základě vyšetření odhalí příčinu bolesti nohou, určí diagnózu a navrhne konkrétní léčbu. Doporučí vám, jak dlouhodobě bojovat proti bolesti nohou. Bez spolupráce s pacientem se potřebná změna neuskuteční.