Na hojení ran a bércových vředů se dříve používal med, bylinky, víno, ocet a stříbro. Dnes známe i další účinné metody. Na hojení ran a bércových vředů se dříve používal med, bylinky, víno, ocet a stříbro. Dnes známe i další účinné metody.

Hojení ran: Vývoj léčby od starověku po současnost

01.09.2025 / MUDr. JÚLIA ČERNOHORSKÁ, Ph.D.

Hojení ran je téma, které provází lidstvo od nepaměti. Jak se lidé vypořádávali s ránami před tisíci lety, co používali a jak se situace změnila díky moderní medicíně? Starověcí léčitelé na hojení ran využívali med, byliny a ocet, ve středověku pak stříbro a různé masti v kombinaci se suchým hojením. Tehdy medicína trpěla nedostatkem hygieny. Zlom v ošetřování ran přineslo 19. století s objevem antimikrobiálních látek snižujících riziko infekce. Dnešní moderní metody hojení ran, jako vlhká nebo podtlaková terapie, urychlují hojení a snižují riziko infekcí. Vývoj medicíny tak výrazně zlepšil péči i kvalitu života pacientů.

Starověk: Příroda jako lékárna 

Ve starověkých civilizacích byla péče o rány založena na tom, co bylo k dispozici v přírodě. Mezi nejčastější metody patřily: 

  • Med: Egypťané užívali med pro jeho antibakteriální účinky. Med vytvářel ochrannou bariéru a podporoval hojení. 
  • Byliny: Listy aloe vera, řebříček nebo heřmánek byly používány jako obklady pro zklidnění a hojení ran. 
  • Víno a ocet: Tyto tekutiny byly využívány k čištění ran, protože obsahovaly přírodní antiseptické látky. 

Středověk: Směs vědy a pověr 

Ve středověké Evropě byly rány ošetřovány přírodními látkami, významnou roli přitom hrála i pověrčivost. Používala se například mast vyrobená z tuku, bylin a popela. Chirurgické metody byly často bolestivé a nebezpečné, protože chyběla znalost o mikrobech, infekci a sterilitě.  

19. století: Objev antiseptik

Revoluci v hojení ran způsobil objev antiseptik (antimikrobiálních látek ke snížení rizika infekce). Britský lékař Joseph Lister, průkopník antiseptické chirurgie, začal používat kyselinu karbolovou ke snížení infekcí. Jeho práci výrazně ovlivnili významní vědci, např. německý lékař a mikrobiolog Robert Koch (zakladatel bakteriologie) a francouzský chemik a biolog Louis Pasteur (zakladatel imunologie a mikrobiologie v 19. století). Lister si uvědomil nebezpečí vzniku a rozvoje infekce v ranách a vypracoval pravidla pro dezinfekci ran. Tento jeho přístup zachránil mnohé životy a stal se základem moderní chirurgie.  

Dnešek: Moderní a úspěšné hojení ran 

Současná medicína nabízí širokou škálu možností, které zásadně zlepšily úspěšnost hojení ran. 

  • Vlhká terapie: Moderní materiály udržují optimální vlhkost v ráně, což podporuje regeneraci tkání a snižuje riziko infekcí. V dnešní době je dostupné obrovské množství materiálů, ve kterých se laik nemá možnost dobře zorientovat. Proto je důležité vedení péče o ránu pod odborným dohledem. Rána v průběhu hojení prochází různými fázemi, a proto v kombinaci s hodnocením celkového stavu pacienta určí lékař věnující se hojení ran správnou strategii péče o ránu.  
  • Antibiotika: Používání antibiotik umožnilo efektivně bojovat s bakteriálními infekcemi. Léčba ale vždy musí být racionální a cílená. Pokud chybí známky infekce, nejsou antibiotika k léčbě chronických ran vhodná jako první volba a léčba patří pouze do rukou lékaře. Nadměrné užívání lokálních a celkových antibiotik vede k rozvoji odolnosti bakterií a následně snižování účinnosti antibiotické léčby.  
  • Technologie: Přelom v hojení ran přineslo také využití tzv. podtlakové terapie, díky které jsme schopni zahojit i rozsáhlé pooperační rány a stavy kdysi neslučitelné se životem. Z dalších metod se k ošetření ran využívají např. hyperbarická oxygenoterapie, lasery, biolampa, ultrazvuk a další formy přístrojových technik. Klíčovou roli také sehrává znalost vlivu výživy, pohybu, fyzioterapie pro urychlení hojení, psychické rovnováhy pacienta a harmonického prostředí, ve kterém žije. V léčbě bércových vředů žilního původu se s vynikajícím efektem využívají moderní metody k vyřešení žilního přetlaku např. laser, radiofrekvence nebo žilní lepidlo, které vedou k vyhojení rány. Samozřejmě ta musí být ošetřována vhodnými prostředky pro vlhké hojení. 
  • Komprese: Velkým přínosem je znalost vlivu správně zvolených kompresivních obinadel nebo kompresních punčoch na cévní systém. S jejich výběrem, počtem obinadel a technikou bandážování vždy musí pomoct lékař nebo sestra z domácí péče, protože u bércových vředů žilní etiologie je technicky dobře naložená bandáž za pomoci správných krátkotažných obinadel klíčová.  

Poučeni a inspirováni minulostí i dnes používáme k hojení ran prostředky obsahující med, stříbro, jód, měď, byliny, aktivní uhlí, kolagen, ale také novější antiseptické látky a moderní materiály. Všechny prostředky pro vlhké hojení jsou bezpečné, velmi kvalitní, ale musí být doporučovány lékaři, kteří znají složení materiálů a způsob jejich použití v praxi.  

Jiný materiál je vhodný na silně secernující (vylučující tekutinu) ránu, jiný na stagnující ránu a jiné materiály jsou vhodné k hojení mírně secernující (mokvající) rány. Při výběru materiálů nebo jiných postupů hodnotíme i lokalitu rány, rozsah, hloubku, typ spodiny rány, množství ranové tekutiny, okolní kůži a také zohledňujeme celkový stav pacienta a zejména příčinu vzniku rány.  

Současnost nám nabízí mnohé kvalitní diagnostické metody, díky kterým je hojení ran mnohem účinnější a efektivnější. Klíčová je v tomto procesu spolupráce pacienta, jeho rodiny, sester z domácí péče, praktického lékaře, psychologů, nutričních specialistů a odborníků na hojení ran.  

Hojení ran ušlo dlouhou cestu od medu a bylin ke složitějším technologiím a materiálům. Je úžasné, že moderní medicína dnes pacientům nabízí nejen účinnější léčbu, ale i lepší kvalitu života.